vyprávění

Z deníku kocoura Modroočka

Josef Kolář, Helena Zmatlíková

Z deníku kocoura Modroočka obálka knihy

Modroočko se narodil, když všechno ještě bylo zelené a rozkvetlé. Když všechno bylo ještě zelené, ale květů už bylo málo, dala ho maminka k člověku, se kterým teď bydlí. Jeho člověk píše a tak se Modroočko inspiruje a svými drápky zapisuje do předmětů okolo sebe svůj deník. A my si tak můžeme přečíst, jak se učí lézt na stromy, používat vousky a zpívat na střeše s dalšími kočkami. Zkrátka jak objevuje svět a zjišťuje, co to všechno znamená být kocourkem.

Jednoho dne si Modroočkův člověk přivede takovou velkou světle modrou příšeru s bílýma očima vepředu a červenýma vzadu, která je oba převeze do malé chaloupky. Kočky, tam se teprve dějou věci! Modroočko potká ježka, zajíce, psa, koně a zlého divokého kocoura a ještě další zvířata a z každého setkání se něco dozví a naučí.

Z deníku kocoura Modroočka ukázka

Když už je dávno obilí zralé, ale dny jsou ještě slunečné, Modroočko se svým člověkem zachrání od party nevychovaných dětí docela malinké kotě, říkají jí Kiki. Je to kočičí slečna, která se však jako slečna zdaleka nechová a bude třeba ji všemu naučit. O to se Modroočko snaží. A zároveň na Kiki občas žárlí, to když si s ní jeho člověk hraje víc než s Modroočkem. Zamiluje si ji ale stejně tak, jako on. A možná vlastně víc, protože se v poslední kapitole, když už je venku bílé ticho, překvapený Modroočko dozví, že se jim narodila koťátka.

A to jediné bylo na téhle knize divné. Způsob, jakým autor Josef Kolář vymyslel, že Modroočko zplodí děti („V koruně stromu jsme vesele vyváděli. Když dne začalo ubývat, sedli jsme si na větev, ze které je daleko vidět, a velice pěkně jsme spolu dlouho mlčeli.) a s jakým údivem se pak dozví, že se narodila („Kiki, ty máš myšku?“ zavolal jsem. „Děti máme, hlupáčku“, ozvalo se z pelíšku.) Hlavně proto, že Kiki skoro celou dobu nemluví, nevíme co si myslí a jaký mají s Modroočkem vztah. Vidíme svět jen Modroočkovýma evidentně nezkušenýma očima a pořád jeho samotného vnímáme jako kočičí dítě, které vychovává ještě mladší dítě. Z pohledu dětského je to ale dozajista happy end, kterému snad pohádkové zjednodušení nebude vadit. A navíc, kočky to tak hrrr ve skutečnosti vlastně asi mají.

Z deníku kocoura Modroočka ukázka z knihy

Jak Modroočko stonal

Nejdůležitější je, že příběhy jsou zábavné a nenásilně naučné, emotivní a upřímné. Modroočkovi se často něco nepovede, něčeho se poleká nebo ho něco překvapí. S každou situací si ale nakonec poradí a něco málo se z ní naučí, tak jako děti lidské. A i když se se svým člověkem ne vždycky shodne, jak už to ostatně u koček a lidí bývá, mají se rádi. To si Modroočko několikrát velice dobře uvědomí.

Ilustrace

Dojem z knihy hodně ovlivňují klasické ilustrace Heleny Zmatlíkové, k jednoduchým zvířecím příběhům se ale určitě hodí. Nejedná se sice o klasickou obrázkovou knihu, ale obrázky jsou ale na každé dvoustraně, takže bude bavit i menší děti.

Sumasumárum

Další klasika, která právem našla svoje místo u nás v knihovně. Mám z ní radost!

Z deníku kocoura Modroočka

Z deníku kocoura modroočka deník

 

Předchozí článek

You Might Also Like

Zatím bez reakce

Reagovat na komentář